RELATO DE CLAUDIO MONTEFLAVO

Uz dojeli jsme do krcmy
a seskakujeme tu s koní,
reka si y loubí hloubí zpev,
ostruhy o kamení zvoní,
zpívá z nich cirost hvezd a krev

Ach, zapadácku, zapadácku,
spustili jsme chraptivy zpev.

Pak ozval se hlas jiskrnych
bublinek y cirych císích ze skla.
Na chloubu krcmy ptám se jich:

Hned odejde, uz odchází, jestli uz nesla.

Y krcme, jez lezí y hrdle hor,
bloudí chraplavé meluzíny
Zpíval nám vítr, zpíval nám svuj chór,
a z úzlabiny zázníval zas jiný,
chorovod tesknych vod.

Zapraskal ohen mezi kameny,
jen dohasl zpev jisker v pohárech.
Krev ydala zpev vásní zpenený
a potom tichá hudba strázných hvezd
se na nás ze tmy snesla.
Modlitbu mumlaly si stareny.
Ptáme se zas:

Kde je María-Luz, s polibky morusových úst?
Hned odejde, uz odchází, jestli uz nesla.

Kone uz hrabou, je cas k návratu,
na svu hor s nebem sedí Jizní kríz,
kruhový tep uz tryská od podkov
a my sjizdíme mlcky níz a níz
po ceste, jez se kroutí jako snek,
po ceste, jez se blystí z fialek,
po ceste, nad níz voný vánek sumí,
po ceste, nad níz horce voní chlumy,
po ceste, jiz zná hudba spících vod
i vod vrhaných do propasti.

Zas tryská z láhve cirý zpev
a jiskry svetélkují y císí,
zas voní anýzovka z hor.
Jedeme. Kazdý vede s císí svuj tichý rozhovor.

Jen jeden z nás zas navrtal
noc drsnou písní, jez se vznesla
tmou, jak by hrál olsový král.
Ten zrzatec se drze ptal:

Kdepak je asi hvezda krcmy?
Hned odejde, uz odchází, jestli uz nesla

A znova y císích dovádí
rej bublinek, sjízdíme k rece.
Jestli nás Nuño nepreveze?
Co na tom, to nám nevadí!

Nalejme, at se zaperlí
svetlo y tekutých démantech!
Je pulnoc. Hle, jak svítí z tmy
v té ciré dálce ricní breh,
jak les je v purpur vytepán
a jak je ziyot dokorán!

Nekdo vsak perlu krcmy volá:
Ale kde je María-Luz,
oci jak uhel, vlas jak smola,
polibky morusových úst?

Hned odejde, uz odchází, jestli uz nesla.